Termíny

13.2.2017 - 12.5.2017 - Výuka v letním semestru 2016/2017

15.5.2017 - 23.6.2017 - Zkouškové období

1.7.2017 - 31.8.2017 - Hlavní prázdniny

Více... »

Hledat
Pokročilé hledání




Historie Výpočetního centra

Související stránky

Obsah

ZALOŽENÍ VÝPOČETNÍHO CENTRA

Výpočetní centrum VŠE bylo založeno v roce 1966, kdy VŠE byla tvořena čtyřmi fakultami, a navázalo na víceletou práci Laboratoře výpočetní techniky, která v té době disponovala kompletní linkou děrnoštítkových strojů a řadou strojů tzv. střední mechanizace. Výpočetní centrum se tak stalo samostatným a významným servisním útvarem pro fakulty i pro VŠE jako celek. Není proto překvapením, že bezprostředně po zavedení prvních číslicových počítačů do hospodářské praxe v polovině 60. let došlo už v roce 1967 k instalaci prvního číslicového počítače i na VŠE a k jeho využívání ve výuce i ve školní administrativě. Tímto počítačem byl na tehdejší dobu poměrně velmi výkonný výpočetní systém Elliott 4120 z Velké Británie. Ve výuce na VŠE sloužil především k praktickým cvičením v programování v jazyce ALGOL. Instrukce uživatelů pro počítač a poskytování dat počítačem byly realizovány prostřednictvím děrné pásky. Programování se zpočátku na VŠE vyučovalo pouze na několika specializovaných studijních oborech, především oborech zabývajících se informačními systémy a technologií zpracování dat, ale záhy se výuka programování stala samozřejmostí pro studenty všech specializací vyučovaných na VŠE. Dodejme, že v prvních letech činnosti Výpočetního centra zde pracoval jeden z vůbec prvních, tehdy ještě elektronkových počítačů instalovaných v bývalém Československu - počítač LGP 30, který se však ve výuce až na výjimky nepoužíval.

OBDOBÍ POČÍTAČŮ ŘADY EC

V druhé polovině 70. let byl počítač Elliott nahrazen jednak tuzemským modelem EC 1021 z unifikované řady počítačů vyráběných v tehdejších zemích RVHP a také počítačem 3. generace - ICL 2904. Počítač ICL byl navíc pomocí modemu připojen k centrálnímu počítači vysokoškolské počítačové sítě, k počítači ICL 4-72. Výpočetní centrum VŠE se tak stalo prvkem rozsáhlého a na tehdejší dobu nejprogresivnějšího systému technologie zpracování dat. V této etapě své historie zabezpečovalo již Výpočetní centrum výuku pro studenty všech oborů VŠE, včetně řady oborů dálkového studia. Pro výuku byl využíván počítač EC 1021, jehož vstupním zařízením byla čtečka děrných štítků. Začátkem 80. let byl počítač EC 1021 nahrazen zdánlivě výkonnějším počítačem EC 1045 z tehdejšího Sovětského svazu, který však neznamenal výrazný přínos pro výuku kvůli své nespolehlivosti. Ačkoli počítač EC 1045 byl již vybaven terminály, využívaným vstupním zařízením zůstala čtečka děrných štítků. Pro ty, kteří tuto vymoženost začátků výpočetní techniky nepamatují, se pokusíme toto papírové médium a proces jeho zpracování trochu přiblížit. Představme si větší kartičky obdélníkového tvaru, z jedné strany potištěné číslicemi, do kterých děrovací stroj udělal, podle toho jakou klávesu jsme zmáčkli, díru na takové místo, aby počítač potom mohl daný znak rozpoznat. Algoritmické výpočty byly většinou programovány v jazyce FORTRAN, hromadné zpracování dat v jazyce COBOL. Ani jeden z těchto jazyků se dnes už nepoužívá. Pokud bychom program v jazyce FORTRAN přirovnali k fejetonu, potom výstižnou charakteristikou pro program v jazyce COBOL by byl čtyřdílný román od tak plodného autora, jakým byl například Alois Jirásek. Kromě toho, že děrovací stroj byl občas nepřesný a udělal díru tak, že počítač nemohl rozpoznat, kde ta díra má vlastně být, byl tento začátek ještě tou nejméně stresující částí celého procesu. Řídící jednotka EC 1021 Štos štítku se nechal projet počítačem, který vrátil štítky a vytiskl protokol o chybách. Oprava chyb v programu znamenala najít chybný štítek a opravit chybu tak, aby se (pokud možno) převážná část štítků následujících dala použít. A potom opakovat znovu, nechat sjet a znovu opravit chyby, a tak stále dokola, až byl chybový protokol bez chyb. Skutečný problém však nastal, když se podařilo štos štítků rozsypat. To potom ani Popelčini holoubci nepomohli. K tomu počítač občas nefungoval, takže odladit alespoň jeden program za semestr byl výkon hodný zápočtu.

Počítač EC 1045 byl v 90. letech nahrazen počítačem IBM 370. Oba tyto počítače byly připojeny do akademické sítě EARN (součást BITNET). Byly na nich provozovány první pokusy s elektronickou poštou a diskusními skupinami. Pro potřeby výuky zde byl instalován a provozován systém VM (Virtual Machine), kdy na jednom hardware běželo současně více operačních systémů. Pro počítač EC 1045 byl pracovníky Výpočetního centra ve spolupráci s pracovníky Fakulty informatiky vyvinut textový editor LUISA.

POČÍTAČE ŘADY SMEP

V roce 1981 byl také instalován první počítač řady SMEP, SM 4-20, následovaný po několika letech počítačem SM 52-11. Oba počítače byly využívány jak pro výuku, tak pro zpracování agend VŠE. Počítače se v této době začaly také využívat nejen pro výuku výpočetní techniky, resp. programování, ale i pro systémy tzv. počítačem řízené výuky, využívané například pro výuku statistiky, ekonometrie apod. Výuka probíhala na terminálových učebnách.

POČÍTAČE WANG

Terminálová učebna WangPodstatnou kvalitativní změnu technického vybavení Výpočetního centra VŠE a tím i revoluční změnu výuky programování přinesla spolupráce s americkou firmou Wang. Ta Výpočetní centrum VŠE vybavila prvními počítači pracujícími v dialogovém režimu s uživatelem. Počítače firmy Wang byly navíc pravidelně obměňovány, takže Výpočetní centrum VŠE disponovalo stále nejmodernější výpočetní technikou. Tak byla zřízena ve Výpočetním centru VŠE specializovaná terminálová učebna jako součást Laboratoře výpočetní techniky, kde by instalován počítač WANG MVP 2200 s osmi terminály (další byl umístěn v kanceláři personálního oddělení) a pro všechny terminály byly k displozici dvě 8“ disketové mechaniky, pevný disk, který však sloužil převážně pro zpracování agendy personálního oddělení, jehličková tiskárna na tabelační papír a plotter. Běžní uživatelé i učitelé ve výuce si museli vystačit s těmi dvěma disketami. Těžko představitelné, ale možné. Programovalo se v jazyce Basic, který byl interpretační. Program se prostě natáhl do paměti, tam se ladil bez nutnosti mít disketu v mechanice a potom po domluvě s ostatními uživateli zase uložil zpět na disketu. Navíc byl počítač z větší části využíván pro výuku a to znamenalo sdílení jedné diskety všemi studenty, kteří tam do adresáře mohli ukládat svoje programy a data. WANG MVP 2200 byl využíván zejména při výuce předmětů statistika, ekonomické výpočty a programování. Významnými uživateli tohoto počítače byli učitelé a vědečtí pracovníci z kateder statistiky a demografie. Ti navíc využívali čtyřbarevný plotter, v té době na škole unikátní zařízení.

DisketyKrátce po instalaci počítače WANG MVP 2200 bylo vybavení laboratoře rozšířeno o systém na zpracování textu tzv. Word Processor, s produktovým názvem WANG WP. Prvním modelem, který byl na VŠE instalován, byl WANG WP 20, ale velmi záhy byl nahrazen modelem WP 30. Rozdíl mezi oběma modely byl v konfiguraci. Zatímco WP 20 pracoval pouze s 8“ disketami, součástí modelu WP 30 byl kromě disketové mechaniky také pevný disk. Dnes už si počítač, který by neuměl pracovat s diakritikou, nedovedeme představit, ale v té době tomu bylo přesně naopak. Téměř všechny počítače pracovaly pouze se znaky anglické abecedy, číslicemi a několika speciálními znaky, které byly využívány při programování. Počítač, který uměl pracovat se všemi znaky české abecedy, byl raritou. Snadná a rychlá oprava překlepů a poté tisk textu s diakritikou byly tím, proč byl tento systém na VŠE velmi ceněn a využíván. Součástí systému byla tiskárna, která tiskla pomocí kolečka, tzv. Daisy Wheel, které obsahovalo znaky české abecedy. Princip tohoto tisku si můžeme představit jako klávesy psacího stroje uspořádané jako květ kopretiny, který se rychle otáčí, aby vždy nastavil ten správný okvětní lístek, na který pak uhodilo kladívko tiskárny. Word Processor byl využíván především pro zpracování vědeckých a výzkumných prací, příruček a skript, pro zápisy z kolegia rektora, ale také pro zpracování stipendií a tisku sestav, na základě kterých byla vyplácena.Plotter

V roce 1984 byla zprovozněna modemová komunikace z jednoho terminálu počítače Wang MVP 2200. Tato nová technologie byla využívána pro přístup do předchůdců dnešních informačních databází. Tím se i využití počítače rozšířilo o výuku dalších předmětů.

V roce 1984 byl instalován první systém VS (Virtual System). Konkrétně se jednalo o počítač WANG VS 80, který byl posléze nahrazen modelem WANG VS 5300. Počítače řady VS nebyly využívány ve výuce (tedy až na výjimky), ale těžištěm jejich využití byl knihovnický informační systém nazývaný Automatizovaný konzultační systém, zkratkou AKS. Na Word Processoru byly vkládány bibliografické informace o článcích a knihách, které byly pravidelně dávkově převáděny do počítače WANG VS, kde byly záznamy oindexovány a pomocí aplikace vytvořené pracovníky laboratoře zpřistuňovány uživatelům knihovny. Tento systém byl provozován až do zrušení Laboratoře výpočetní techniky a transformaci knihovny na Centrum informačních a knihovnických služeb (CIKS) v první polovině 90. let.

Tiskárna Daisy WhellS příchodem počítačů řady VS se činnost laboratoře rozšířila dalším směrem. Počítače VS byly komerčně dodávány převážně do bank, kde na nich byl provozován systém SAFE (Swift Automated Financial Environment). Jak už název napovídá, tento systém sloužil k realizaci mezibankovních vysoce zabezpečených transakcí, a to celosvětově. Na VŠE byl tento systém používán ve výuce.

S nástupem éry osobních počítačů se i firma WANG mohla pochlubit svým vlastním modelem osobního počítače. Osobní počítače WANG mohly být provozovány autonomně, ale jejich hardware i software předpokládal připojení k počítači řady WANG VS a potom fungoval jako jeho terminál. Nepřipomíná nám to něco? Že by vizionářský model virtualizace? Realizace této architektury však vyžadovala specifický operační systém, a tak osobní počítače WANG měly svůj vlastní. Všichni ovšem víme, že na tomto poli zvítězil Microsoft. Osobní počítače se začaly šířit a vytěsnily postupně sálové terminálové počítače, mezi které patřil i WANG. Následkem toho byly začátkem 90. let na VŠE počítače WANG zlikvidovány a Laboratoř výpočetní techniky zrušena.

NÁSTUP OSOBNÍCH POČÍTAČŮ

Zatím poslední, dosud rozepsanou, kapitolou téměř padesátileté historie Výpočetního centra je z pohledu počítačů provozovaných pro podporu výuky provoz osobních počítačů. První počítačové učebny vznikly koncem 80.let 20. století a hned od samého prvopočátku byly spojovány do „lokální“ počítačové sítě. V případě prvních počítačových učeben slovo lokální vystihovalo realitu ve svém nejužším slova smyslu, neboť spojovány do samostatných sítí byly jednotlivé řady počítačů na učebně. Tak vznikly první počítačové učebny. Velmi záhy byl však tento primitivní způsob propojení počítačů nahrazen skutečnou počítačovou sítí, i když z dnešního pohledu již historickou. Počítače byly propojeny ethernetem, síťovým operačním systémem byl Novell. V roce 1993 bylo v této síti 275 počítačů na učebnách a 225 v kancelářích. V roce 1995 byly otevřeny počítačové učebny na Jižním Městě. Ve stejném roce započalo budování strukturované kabeláže. Do roku 2000 bylo vybudováno sedmnáct počítačových učeben po zpravidla osmnácti počítačích. Kromě toho byly provozovány také počítačové studovny pro individuální práci studentů mimo organizovanou výuku a to v lokalitách Žižkov, Jižní Město a Jarov. Navíc starší počítače byly k dispozici na chodbách pro jednodušší express práci jako je tisk, přečtení a odeslání e-mailu apod. Po roce 2000 se počet počítačů zvýšil už jen mírně, zejména v tom smyslu, že počítačová učebna má zpravidla 21 - 26 počítačů a přibyly dvě počítačové učebny na Jarově, které budou ke konci roku 2013 zrušeny.

HISTORIE POČÍTAČOVÉ SÍTĚ

Stand-alone osobní počítače měly limitované využití, a proto se hledaly způsoby, jak zvýšit jejich potenciál připojením k výkonnějšímu serveru a sdílení dat s ostatními uživateli. První zkušební lokální počítačová síť s operačním systémem Novell Netware vznikla v roce 1988, pro přenos se používal arcnet (ethernet nebyl v té době v ČSSR dostupný). Arcnet byl však brzy na to nahrazen ethernetem.

Tak jako připojení stand-alone počítače do lokální počítačové sítě zvýšilo potenciál jeho využití, tak připojení lokální počítačové sítě do sítě Internet přineslo novou dimenzi práce s informacemi. Již v roce 1990 měla VŠE připojení k síti Internet přes vytáčenou linku. Následovalo získání adresního prostoru 146.102.0.0/16 dne 5.2.1991. Spolu s rozvojem infrastruktury se rozvíjel i způsob a možnosti jejího využití. Oficiální připojení k Internetu přes síť CESNET dne 13.2.1992 otevřelo možnost pro využívání elektronické pošty, diskusních skupin pro sdílení odborných zkušeností a možnost stahování volně dostupného software pro specializované pracovníky. K přidělení poštovní adresy a poštovní schránky všem zaměstnancům a studentům VŠE došlo až o rok později, tedy v roce 1993. Poskytnutí možnosti využít určitou službu neříká nic o jejím skutečném využití, které v případě e-mailu bylo v prvních letech velmi váhavé. Nicméně, nepochybně za přispění nástupu protokolu http, tedy www stránek, se Internet a spolu s ním i Intranet pomalu stal nedílnou a nepostradatelnou součástí profesního i studentského života na VŠE.

VÝVOJ INFORMAČNÍCH SYSTÉMŮ

Kromě své hlavní funkce - vytvoření podmínek pro využití počítačů a výpočetní techniky ve výuce - se Výpočetní centrum významně podílelo na vývoji informačních systémů pro VŠE a na automatizaci administrativy. Již byl zmíněn informační systém na počítači ICL 2904, zpracování stipendií na počítači WANG WP a rozsáhlý informační systém pro poskytování knihovnických informací (AKS) na počítači WANG VS.

Samostatnou kapitolou je podpora hlavní činnosti školy, výuky. V rámci možností, které tehdejší prostředky výpočetní techniky poskytovaly, byla administrativa studia zajištěna na vysoké úrovni již v 80-tých letech informačním systémem provozovaným nejprve na počítači ICL a později na EC1021 a EC1045. Systém byl vyvinut a dále rozvíjen pracovníky Výpočetního centra ve spolupráci s odbornými katedrami. Především evidoval studijní výsledky studentů, ale formou tzv. „letenek“ i studium řídil. Zmíněné „letenky“ byly vlastně jakési poukázky studentů, které odevzdávali učitelům při pokusech o získání zápočtů nebo při zkouškách. Při troše štěstí učitel posléze zapsal do indexu a na „letenku“ kýžené slovo „započteno“ či „výborně“ a „letenka“ putovala do Výpočetního centra, kde byla vložena do systému. Ten obratem poskytoval sestavy o studijních výsledcích jak pro potřeby školy, tak pro nadřízené orgány. Studium bylo organizováno pevnými ročníky s víceméně pevně danými studijními plány, takže nebylo potřeba, aby do systému vstupovali samotní studenti. Do systému nevstupovali ani studijní referentky nebo akademičtí funkcionáři, veškeré vstupy a výstupy byly realizovány formou listinných dokladů, které pracovníci Výpočetního centra do systému vkládali (nejprve prostřednictvím děrných štítků, později přes terminály), nebo jiné doklady ze systému tiskli.

Od zimního semestru školního roku 1991/92 byl na naší škole zaveden kreditní studijní systém, veškeré plnění studijních povinností bylo řízeno a kontrolováno především přes počty kreditů přidělených jednotlivým předmětům a studentům. Které předměty si může/musí/nesmí student konkrétního oboru/hlavní specializace/vedlejší specializace zapsat pak poměrně složitě řídily studijní plány. Nad to bylo povinností studenta skládat bakalářské, souborné a obdobné zkoušky v závislosti na absolvovaných předmětech a oboru studia. V rámci široké volnosti poskytované studijními plány a dostupnými kapacitami si student sám vybíral, kdy bude absolvovat který předmět nebo skládat zkoušku. Systém administrace tak nutně potřeboval masivní interakci ze strany studentů, což bylo v architektuře stávajícího systému nemožné. Obdobně byla nutná interakce kateder a studijních referentek pro vypisování předmětů, jejich kurzů a termínů zkoušek. V tehdejší době nebyla známa žádná aplikace, která by sledování nebo dokonce řízení plnění studijních povinností umožňovala.

Byl sestaven devítičlenný tým pracovníků Výpočetního centra a byl vybrán databázový systém Progress, který se jevil jako progresivní. Ještě v roce 1991 byl v tomto systému vytvořen jednouživatelský zárodek (jádro) studijní evidence, později známé jako centrální databáze. Ani tato technologie však nedovolovala zapojení studentů a pedagogů jako uživatelů do systému. Navíc bylo nutné vytvářet ve vyměřených časech (studium již běželo!) potřebné výsledky, a tak byly některé moduly realizovány v odlišných prostředích: systémy přijímacího řízení (navazující i pomaturitní) jakož i kolejní informační systém byly rychleji naprogramovány v rozšířenější dBASE. Následujícího roku (1992) byla, rovněž v dBASE, doplněna agenda o modul pro zpracování studentské ankety z listinných podkladů, dále o modul, jímž katedry administrovaly bakalářské zkoušky (zapisovaly studenty na termíny a evidovaly výsledky, avšak studenti neměli přístup) a posléze o obdobný modul pro běžné zkoušky. Již zde se začala projevovat nesourodost systémů Progress a dBASE, která přinášela mnoho problémů. Prostředky Progressu neumožňovaly dostatečně rychlý vývoj aplikací a navíc pro masivnější využití byl limitující počet uživatelských licencí (ani ne sto). Navzdory tomu byla v tomto prostředí v roce 1993 centrální databáze zpřístupněna pro studijní referentky ve víceuživatelském režimu, byla rozšířena o distanční studium a textové anotace předmětů. Dále byly provedeny dva pokusy, pokus o aplikaci pro zápis jazykových předmětů přímo studenty a pokus o aplikaci pro zápis studentů na vedlejší specializace, rovněž studenty samotnými. Přestože obě aplikace byly dokončeny a spuštěny, vyvolala technická omezení systému takové provozní problémy, že aplikace již nebyly více používány a upustilo se i od záměru, aby byly Progressovské aplikace používány studenty. Protože ani systém dBASE nebylo možné pro takový počet uživatelů, jako jsou studenti, použít bez problémů, byl pokusně realizován systém pro registrace předmětů pro studenty v jazyce C v prostředí DOSu a Novellu; systém obsahoval v souladu se studijními plány pouze registraci, tj. objednávku, jednokolový automatizovaný zápis a tisk zápisového listu obsahujícího jak zapsané, tak objednané předměty. Týmž systémem pak studijní referentky zapisovaly katedrou dodatečně potvrzené, tj. zapsané, předměty z tohoto seznamu. V témže prostředí byl realizován i jednouživatelský systém pro správu studijních plánů a hlášení pro VZP. Přestože byla tvorba aplikací v jazyce C poněkud pracná, výhody tohoto řešení (žádná omezení počtu uživatelů, žádné licenční poplatky, minimální nároky na hardware a finanční nenáročnost programovacího prostředí) převážily a další rok (1994) byla aplikace registrací doplněna o zápis předmětů přímo studenty, nejprve jednokolově, pak tříkolově, zápis je tak používán (i v InSISu) dodnes. Aplikace pro zápis referentkou tak pozbyla významu a tisk zápisových listů byl přenesen do centrální databáze. V prostředí dBASE byl realizován program pro tvorbu rozvrhu (dosud byl vytvářen obecným textovým editorem se značným množstvím těžko odhalitelných chyb). V roce 1995 přibyl modul mimosemestrálních kurzů v jazyce C a distanční studium bylo z centrální databáze přeprogramováno pokusně do Paradoxu.

Dalšího roku (1996) byl modul pomaturitního přijímacího řízení pokusně přepracován do Progressu a to v architektuře client/server, která se jevila jako perspektivní a případně použitelná i pro nově budovaný systém. Systém registrací/zápisů byl rovněž převeden do režimu client/server (stávající aplikace byla přepracována na clienta a byl nově naprogramován server s komunikací pomocí proprietálního protokolu) - to však z nutnosti, neboť ve stávající architektuře již modul nebyl s to čelit četným množícím se útokům studentů ve stále modernějších a účinnějších technologiích a metodách.

Další rok (1997) bylo přeprogramováno přijímací řízení na navazující programy po vzoru přijímacího řízení pomaturitního, byl vytvořen modul pro on-line tisk zápisových listů a modul registrací/zápisů byl obohacen o verzi studijní ankety, kterou vyplňovali při příležitosti registrace sami studenti. S cílem odstranit fronty při zapisování studentů na bakalářské zkoušky na katedrách byl vznesen požadavek na vytvoření systému zapisování přímo studenty. Tato funkcionalita byla projektována paralelně v běžícím systému modulem obdobným registracím/zápisům a současně konkurenčně v novém "čistě Progressovském" integrovaném systému.

Do projektu tohoto systému byly vkládány velké naděje očekávající odstranění režií na potřebné přenosy dat mezi různorodými moduly v různých prostředích. Ty totiž nabývaly na významu - systém výrazně omezovaly a "prodražovaly" a navíc přenosy dat definitivně vylučovaly možnost informace on-line. Projekt však nepřinesl hmatatelné výsledky a byl následujícího roku (1998) ukončen. Nezbylo než dále provozovat a rozvíjet diverzifikovaný modulární systém se všemi jeho nevýhodami (i výhodami).

Následně (roku 1998) byl spuštěn systém bakalářských zkoušek vycházející z modulu registrací/zápisů obohacený o katedrální část (správa termínů a výsledků), byl jako prototyp implementován čárový kód do pomaturitního přijímacího řízení a modul pro zpracování TVS (Tělesná výchova a sport). Vše bylo realizováno v prostředí jazyka C v DOSu/Novellu, kam byly též přeneseny anotace, které byly pro svou pomalost vyňaty z centrální databáze.

Byl též vytvořen modul pro agendu doktorandského studia ve FoxBase. Rok 1999 byl z hlediska studijní agendy velmi bohatý na vnější události. Vedle nově zavedeného magisterského pětiletého studia vyšla novela vysokoškolského zákona platná od r. 2000 a stanovila, že student může studovat tutéž školu/fakultu i vícekrát - v různých studijních programech, navíc nově chápaných. Protože studijní agenda dosud nerozlišovala mezi studentem (jako fyzickou osobou) a jeho studiem (to bylo jen jedno na škole), znamenala tato změna kompletní přepracování téměř všech jejích modulů. Zákon rovněž přikazoval umožnit studentovi výběr vyučujícího (tedy u jednotlivých přednášek/cvičení toto evidovat a zobrazovat při zápisech) a navíc se stanovovala povinnost předávat data do matriky MŠMT. Kvůli matrice byla agenda distančního studia přeprogramována do Progressu do centrální databáze, naprogramována komunikace centrální databáze s doktorandským studiem, naprogramován samotný výstup pro matriku a rovněž byla agenda VZP integrována do centrální databáze. Do registrací/zápisů a modulu rozvrhu byla implementována jména učitelů, čárový kód pomaturitního přijímacího řízení byl napevno integrován do progressovského prostředí tohoto modulu. Nově byly výsledky zobrazovány na www stránkách, navazující přijímací řízení bylo zjemněno zavedením částí zkoušky, do systému bakalářských zkoušek byly přidány další obdobné zkoušky. Bylo vytvořeno primitivní rozhraní pro použití klienta registrací/zápisů pod Windows. Po všech nutných úpravách, které bylo navíc nutno provést v poměrně krátkém čase, došlo k tomu, že v této době byly již zdrojové kódy všech modulů tak zaplevelené, že to nadmíru ztěžovalo a prodlužovalo jakékoliv úpravy aplikací. Spolu s náročnými přenosy dat mezi moduly to zaměstnávalo řešitele natolik, že další rozvoj stagnoval. V roce 2000 se podařilo pouze integrovat zpracování TVS do centrální databáze, implementovat nový, poměrně náročný algoritmus do pomaturitního přijímacího řízení (s tzv. "žolíky") a vytvořit verzi klientů pro bakalářské zkoušky a registrace/zápisy pro MS Windows. Dále se podařilo připojit katedry do centrální databáze a upravit systém tak, aby mohl být použit pro podmínky Fakulty managementu v Jindřichově Hradci - toho se víceméně nikdy nevyužilo a fakulta provozovala vlastní odlišnou verzi studijní agendy vytvořenou vlastními silami. Péčí Fakulty informatiky a statistiky vznikl systém "Ekit", v pozdější verzi známý jako "Semestr", pro spolupráci učitele a studenta při běžné výuce. Na Fakultě podnikohospodářské byl zprovozněn systém "EPIS" pro katedry a studenty, který nadále přebral zobrazování anotací. Následujícího roku (2001) nezbylo řešitelům než rezignovat na vývoj kolejního informačního systému a tento byl zakoupen od externího dodavatele. S vypětím všech sil se podařilo ještě rozšířit pomaturitní přijímací řízení zvláštní nadstavbou v jazyce C++ o metodu skenování odpovědí studentů při testech přijímacího řízení, převést zpracování výsledků zkoušek a katedrální část bakalářských zkoušek do centrální databáze. Přes jisté "vyčištění" prostředí (podstatné agendy v té době již nebyly ve FoxBase nebo dBASE) vyvstala otázka dalšího provozu a rozvoje studijní agendy, neboť stávající kapacity prakticky žádný významný rozvoj neumožňovaly. Provoz, neřku-li nutné úpravy, stávajícího systému byly stále problematičtější. Nad to se Progress, který byl oporou základních částí systému, a kam částečná integrace směřovala, začínal jevit jako problematický a neperspektivní. Celosvětově začal nastupovat Oracle. Zajistit kromě provozu ještě přeprogramování podstatných částí do Oracle bylo v tehdejším týmu nereálné; do Oracle byl nakonec převeden pouze systém doktorandského studia a jednodušší z přijímacích řízení, navazující. V roce 2002 byl už pouze převeden systém mimosemestrálních kurzů do centrální databáze a péčí Fakulty financí a účetnictví vznikl systém "Vysledky", obdoba "Semestru". Zakoupený systém pro agendu kolejí přestal být považován za součást studijního systému. Protože celoškolsky organizovaná část systému, až na omezené informace z modulů registrací/zápisů a bakalářských zkoušek, neumožňovala komunikaci (zprostředkovávání potřebných informací) se studenty, byl naprogramován systém PES, který později nahradil fakultní EPIS, jenž byl vypnut. Taktéž byl vytvořen systém PLUTO, určený pro agendu pro práci se studenty v rámci mezinárodních styků. Oba systémy byly řešeny v perspektivním, ale drahém Oracle v architektuře client/server s tenkými klienty přes PHP na Apache.

V roce 2002 byla vypracována studie s cílem získat nový integrovaný studijní systém v jednotné architektuře a prostředí, která doporučovala zakázkovou tvorbu externí komerční firmou. Studie konstatovala, že stávajícím systémem je nejdůležitější část studijní agendy řešena a že je řešena zcela odpovídajícím způsobem, mnohdy špičkově. Stávajícímu systému studie po právu vyčítala přílišnou různorodost prostředí a příliš nízkou míru integrace (což bylo nezvratitelnou vlastností tohoto systému). Studie správně konstatovala, že systém, ač spolehlivě funkční, je blízko hranic svého dalšího rozvoje, implementace zásadních změn a rozšíření. Studie rovněž ukazovala, že řešením není ani přijetí některého ze stávajících systémů jiných škol. Následně byl vybrán dodavatel, jehož úkolem bylo uskutečnit nejdříve detailní analýzu a návrh systému (je známý pod sebevědomým názvem "Integrovaný studijní informační systém nové generace", zkráceně ISISNG) a poté tento systém naprogramovat a implementovat. Ve druhém pololetí téhož roku (2004) byla realizována detailní analýza, v prvním pololetí roku 2005 byly započaty vývojové práce. Požadavky na rozsah systému však byly natolik objemné, že přes dílčí úspěšné kroky (zápisy na zimní semestr akademického roku 2005/06 a registrace na letní semestr akademického roku 2005/2006) se systém jako celek nepodařilo implementovat, dodavatel nakonec odstoupil od smlouvy a nezbylo než se vrátit k původnímu systému.

Kmenoví pracovníci vývoje studijní agendy byli v letech 2001 až 2005 na úkor stávajícího studijního systému zaměstnáni pracemi souvisejícími s plánovaným nákupem nového studijního systému zakázkovou formou od externí firmy. Na konci tohoto období byl tedy systém po těchto pěti letech prakticky bez vývoje a s minimální údržbou před zhroucením. V roce 2006, po selhání pokusu o zakázkový ISISNG, byla do systému PES (nouzově - protože systém nebyl koncipován pro vstup informací od studentů) zavedena agenda ubytovacích stipendií. Ostatní systémy byly narychlo náhradními postupy upraveny k alespoň částečnému zahrnutí podstatných a velkolepých změn studijních řádů (změna identifikátorů předmětů a kateder, tzv. "pionýrské skupiny" apod.) přijatých předtím pod vidinou budoucího všezvládajícího zakázkového informačního systému. Integrálně implementovat tyto změny však již možné nebylo a systém se stal dále víceméně neudržovatelný s perspektivou relativně krátkého provozu (prakticky do první nutné větší změny). To vyvolalo nutnost urychlené náhrady stávajícího systému systémem jiným, jinak hrozilo, že žádné adekvátní informatické zabezpečení studijní agendy nebude více k dispozici. Bylo zřejmé, že další pokus o nákup zakázkového systému je nereálný. Naštěstí v této době přicházel v úvahu nákup již hotového studijního systému z jiné, obdobné školy a jeho následné přizpůsobení, neboť natolik postoupil vývoj systému na některých vysokých školách. V průběhu druhého čtvrtletí roku 2006 proběhla rekognoskace hotových studijních systémů (STAG ZCU Plzeň, MU Brno, VUT Brno, UIS MZLU Brno, systém UK Praha od firmy Erudio). Nejvhodnějším se ukázal systém UIS od tehdejší MZLU (dnes MENDELU), který byl upraven k potřebám VŠE, implementován a o hlavních prázdninách roku 2008 nahradil stávající systémy. Je dosud rozvíjen a provozován pod názvem InSIS.

Kapitola vývoje studijního systému vlastními silami VŠE tak byla tímto završena. Lze však bez uzardění konstatovat, že to byla kapitola úspěšná. Ač vyvinutý systém nepokrýval celou šíři problematiky studijní agendy, části, které pokrýval, byly řešeny s velkou pečlivostí a s detaily, které v dnešních aplikacích zpravidla nenajdeme. Za zmínku stojí rovněž relativně dlouhá doba - téměř patnáct let, po níž vydržel (byť s předělávkami) být systém, resp. jeho podstatné moduly v provozu. Výpočetní centrum uzavřením této kapitoly nikterak neopouští tuto problematiku. Pracovníci Výpočetního centra se uplatnili při výběru a implementaci InSISu a nadále mají díky svým znalostem a zkušenostem nezastupitelnou úlohu při jeho provozu a rozvoji.

V neposlední řadě je třeba připomenout vědeckou a výzkumnou práci pracovníků Výpočetního centra, která probíhala od jeho samotného založení, měla své těžiště v 80. letech a její význam ve své době nemůže zastínit ani momentální období útlumu v této oblasti. Zde vznikly projekty pro počítačovou podporu odborné výuky, počítačové manažerské hry, ale i účetnictví pro vysoké školy a evidence majetku (ekonomický software pro VŠ).

ZÁVĚR

Naše krátká exkurse do historie Výpočetního centra VŠE zde končí, ale jeho činnost pokračuje a rozvíjí se stále novými směry. Na těchto stavebních kamenech historie je budováno moderní zázemí pro poskytování široké škály služeb v oblasti informačních a telekomunikačních technologií. O tom však pojednává zbytek tohoto webu.


Translate »